Bezdrátové nabíjení – Jak funguje? A kde se vzalo?

Bezdrátové neboli Qi nabíjení, věc kterou všichni známe z dražších zařízení, převážně telefony vyšší a vlajkové třídy. Ti co ho v telefonu mají mi jistě dají za pravdu že se jedná o nesmírně pohodlnou věc. Jak ale funguje? Kde se vůbec vzalo a kam až může dojít v budoucnosti? To si povíme v těchto řádcích!

Jak funguje bezdrátové nabíjení?

Bezdrátové nabíjení funguje na jednoduchém principu tzv. elektromagnetické indukce. Celý systém je založený na elektromagnetické indukci mezi dvěma cívkami. Jedna je schovaná v nabíječce která je zapojena do elektrické sítě a druhá je uvnitř zařízení které budeme dobíjet. V cívce vzniká elektromagnetické napětí které se poté přenáší na cívku druhou a v té se opět mění na elektrickou energii která jde zpět do baterky. Na podobném principu fungují i indukční vařiče, cívka v něm posílá elektřinu která se nemůže napojit na druhou cívku a tak vzniká zbytkové teplo které zahřívá hrnec z vodivého materiálu. Bezdrátové nabíjení dnes funguje ještě se standardem Qi, což je protokol který nabíjení dává určitý řád. Kupříkladu zařizuje aby podložka sama rozpoznala že je v dosahu zařízení a začala ho nabíjet. Když zase zařízení odpojíte tak aby snížila svůj výkon na minimum a neplýtvala energii.

Kde se vzalo bezdrátové nabíjení?

Historie samotného bezdrátového přenosu energie sahá až do 19. stol, konkrétně v roce 1893 se Nikolovi Teslovi povedlo rozsvítit žárovku bez použití drátu právě na principu této elektromagnetické indukce. Samotnou podobu bezdrátového nabíjení elektroniky známe ale až od roku 2008 kdy vznikl standard Qi, který bezdrátovému přenosu energie udal nějaká pravidla. Za samotným Qi stojí spolek Wireless Power Consortium, které sdružuje spoustu výrobců telefonů a společně využívají tento standart bezdrátového nabíjení.  Dnes se bezdrátové nabíjení sice stále posunuje a postupuje, ale funguje na stejném principu. První bezdrátové nabíjení zvládalo pouze rychlost 5W, dnes již třeba Xiaomi zvládá 120W bezdrátové nabíjení. Dalším příkladem vylepšení technologie je MagSafe od Apple. To je prakticky stejná technologie, jen s použitím magnetu který má na svědomí správné umístění cívky a zamezení tak velkým ztrátám energie.

Nevýhody bezdrátového nabíjení

Nejdříve výhody, tu asi asi dokáže každý z nás sám dát dohromady, pohodlnost. Zkrátka jen přiložíte a nabíjíte, pak vezmete a máte nabito. Prostě nesmírně návyková věc. Je zde ale také spousta nevýhod. Jako první a zároveň největší je asi ztráta energie, spousta energie jde jako zbytkový proud pryč z nabíječky ve formě tepla. Nabíječka má tedy daleko větší spotřebu než drátová. Další nevýhoda je umístění, musíte telefon umístit přesně na cívku aby bylo nabíjení účinné, to ale pomalu začíná řešit technologie MagSafe. Z dalších nevýhod můžeme jmenovat nemožnost používat telefon když se nabíjí, to s drátovou nabíječkou můžeme. Toto ale rovněž řeší technologie MagSafe. Z dalších nevýhod je třeba také zkracování životnosti baterie a další…

Budoucnost Qi nabíjení

Budoucnost je jasná a spousta výrobců se již snaží o opravdové bezdrátové nabíjení. Nabíjení, které se zkrátka přenáší vzduchem. Přijedete do pokoje, bum nabíjíte. Tuto technologii nám již jako první ukázalo Xiaomi ve svém Mi Air Charge které zvládá nabíjet na vzdálenost několika metrů rychlostí až 5W. K zaměření zařízení používá spoustu senzorů a infračervené světlo. Podobonou technologii nám také ukázalo i Oppo, zatím se však jedná pouze o koncepty. Budoucnost je tedy vskutku zajímavá a určitě je v této technologii potenciál. 

Zdroje: Alza.cz, QInside.biz , Wikipedia